Nad touhle otázkou jsem se zamýšlel včera před spaním. Odpověď není složitá, jen je občas dobře schovaná.
Ráno. Otevřu oči. Sáhnu po telefonu. „Jen na minutu.“
Ale ... během té minuty mozek vstupuje do jiného světa, do víru notifikací, zpráv, e-mailů a nedej bože někdy politiky 😅 . Než se nadějeme, tak už to nejsme my, kdo určuje, jak ten den začne.
Jasně, u novinky.cz nebo, když nechtěně otevřu firemní email, je tak nějak předvídatelné, že to nebude pohodové probuzení.
❓Napadla mě ale otázka - co když to začíná příjemně? Co když se podívám na reels zvířátek nebo je v emailu pochvala - to je v pohodě?
No… ne tak docela.
Způsob, jakým začneme den, nastaví biochemii i kognitivní směr. Buď jsi reaktivní (necháš se vtáhnout notifikacemi, novinkami), nebo proaktivní (ty určuješ, čemu dáš pozornost).
No jasně... můžeme namítnout ... ale přece já se proaktivně rozhoduju, že se podívám na novinky, hmm?
Jo, ale trochu issue je, že i když se rozhodneš vědomě, vstupní podněty (notifikace, feed, novinky) pořád přicházejí zvenku. Mozek to čte jako: „něco mě volá“ → „musím reagovat“ a spouští se dopamin-kortizolová smyčka.
✏️ Z pohledu neurobiologie:
- Každá reakce na notifikaci atp. spouští dopamin-kortizolovou smyčku tzn. mozek dostane mikro odměnu + lehký stres.
- To vytváří návyk: podnět → odměna → podnět → odměna atd.
- Časem se snižuje citlivost mozku na dopamin, což může vést k tomu, že nás běžné, "pomalé" činnosti přestanou bavit (čtení, psaní, přemýšlení).
👊 Výsledkem je potom: nižší schopnost dlouhodobého soustředění a hluboké práce.
✏️ Navíc:
- Asi jsme všichni slyšeli: ,,ráno dělá den” - jen mi nikdy nedošlo jak moc velká pravda to je.
- Pokud hned čteš notifikace a e-maily, mozek přeřazuje do režimu reakce a řešení problémů jiných lidí.
👊 Pokud začneš čtením, psaním, pohybem nebo meditací, trénuješ prefrontální kortex, který řídí pozornost, rozhodování a cílevědomost.
Dočetl jsem se, že reaktivní režim (který skrze notifikace atp. kultivujeme) postupně oslabuje pocit kontroly, protože: Mozek se učí: „Můj svět = neustálé reagování na jiné.“
To snižuje víru, že věci řídíš ty, zvyšuje vnitřní napětí a vede k tzv. decision fatigue - mentálnímu vyčerpání z drobných rozhodnutí. Dlouhodobě to podporuje úzkost, FOMO, a nebo pocit, že „den utekl, ale nevím kam.
Suma sumárum - já si už nějaký čas dávám pozor, jak začínám den.
foto: z jednoho krásného rána bez notifikací :)
